Česká herní scéna v číslech a faktech

Před několika dny zveřejnila AHP zajímavý průzkum (PDF), který realizovala společnost Factum Invenio. Data získaná tímto průzkumem interpretují různá média různě. 🙂 Většina, bohužel, pouze tupě přepisuje jednotlivá čísla, bez hlubší analýzy. Je zajímavé sledovat zejména diskuze samotných hráčů (např. Games.cz a Eurogamer.cz).

Nepozornost čtenářů omluvit můžeme, ale nepozornost novinářů je neomluvitelná a bohužel pro dnešní dobu naprosto typická. Je dobré si všímat, zda jsou uváděné hodnoty vztažené k vzorku populace, domácností nebo hráčů.

Vyvozovat z tohoto průzkumu jakékoliv závěry ohledně pirátství je naprosto scestné.  Průzkum si evidentně nekladl za cíl zjišťovat míru pirátství hráčů, to by otázky musely být koncipované jinak. Na rozdíl od Matina Bacha si nemyslím, že by míra pirátství nešla zkoumat v podobném průzkumu. Ze zkušenosti z naší technické podpory, aktivační linky a diskuzí na Internetu je jasné, že spousta pirátů svoje chování netají a část z nich ani neví, že dělá něco nelegálního.

Ze zprávy se lze dopočítat, že ve věkové skupině 15–29 hraje každý druhý, ve skupině 30–44 let každý třetí, ve skupině 45–59 let už jen každý šestý a ve skupině 60+ jen každý desátý. Takže žádné velké překvapení, jak by se z úvodního grafu mohlo zdát. Nicméně lze souhlasit, že se věkový průměr hráčů posouvá výše, a to je dobře. Pro českou herní scénu je nutné, aby si laici uvědomili, že hry nejsou určeny primárně jen pro děti. Na jakých platformách hrají jednotlivé demografické skupiny, ale už výzkum nerozkrývá. Velká škoda. Snad příště.

Problémem tohoto výzkumu (a zejména následné interpretace) je míchání otázek osobních a otázek na domácnost. Nejsem si jistý, zda je možné mít zároveň reprezentativní vzorek populace a domácností. Interpretace výsledků takového průzkumu bude nutně zavádějící (míchat „jabka a hrušky“ lze, ale pouze při výrobě pálenky).

Údaj o vybavenosti domácností výkonným PC nebo notebookem, na kterém je možné hrát nové hry, je právě z tohoto důvodu mimo realitu. Pokud mezi rokem 2010 a 2011 neproběhla tajná IT revoluce. V roce 2010, podle údajů ČSÚ, byla vybavenost domácností osobním počítačem (libovolným, tzn. ne nutně výkonným) na úrovni 64 %. Vzhledem k trendu tohoto ukazatele za posledních sedm let je opravdu nepravděpodobné, že by letos tato hodnota vystoupala na 80 % (zvlášť, když prodeje PC klesají, díky velkému nástupu tabletů). A je to velká škoda, protože těžko říct, zda se dá věřit i ostatním údajům o vybavenosti českých domácností. Cca 700 tisíc herních konzolí by realitě odpovídat mohlo (viz utracených 1,4 mld. za konzole v roce 2010), škoda, že se ani jejich čeští distributoři nepochlubí svými údaji.

Na první pohled děsivě působí údaj o neznalosti PEGI, ale nutno podotknout, že zveřejněný údaj je vlastně nezajímavý. Nechápu, proč není prezentován výsledek vzorku hráčů. Je logické, že pokud respondent nehraje hry, tak je pro něj znalost PEGI naprosto irelevantní. PEGI, podobně jako ESRB trpí zásadním nedostatkem, a to zbytečnou komplikovaností. Úřední suplování rodičovské výchovy nefunguje. Podle mého názoru by plně dostačovalo rozdělení na hry mládeži přístupné a mládeži nepřístupné (15+).

Rébus na závěr: 60 z 1002 respondentů má doma handheld, ale „pouze“ 181 z 278 na něm vůbec nehraje. Existuje logické vysvětlení? 🙂

I přes zmíněně nedostatky a nejasnosti obsahuje průzkum spoustu zajímavých informací. A je dobře, že vzniknul.

Lukáš (CINEMAX)